Judo (japonsky 柔道, džúdó; doslova jemná cesta) je styl japonského bojového umění a velmi rozšířený úpolový sport.
Judo, celým názvem Kodokan Judo, vzniklo z několika škol džiu-džitsu, které vyučovaly sebeobranu neozbrojeného člověka v tehdejším pojetí. Sebeobrana řešila skutečné bojové situace při boji muže proti muži — úspěšné provedení technik končilo vážným poraněním útočníka. Cílem juda je mít možnost volby: zda při úspěšně provedené obraně útočníka poraním, nebo nad ním pouze získám kontrolu a vysvětlím mu marnost jeho počínání. Tomuto cíli odpovídá i skladba technik waza. Kolébkou juda je Tokio v Japonsku.
Kodokan Judo založil profesor Džigoró Kanó v roce 1882. Motivem ke studiu džiu-džitsu byl úsek jeho života na střední škole, kde musel snášet fyzické násilí od silnějších spolužáků. Poznatky ze studia různých bojových umění u uznávaných mistrů přepracoval ve vlastní styl, který nazval Kodokan Judo.
Uznání nového stylu ostatními školami přišlo po tzv. utkání pravdy mezi školami Kodokan a Tocuka, ve kterém Kanovi bojovníci vyhráli všech jedenáct utkání. Toto přesvědčivé vítězství zajistilo Kodokanu prvenství před starými školami džiu-džitsu — nejen v morálním působení nového systému, ale i v jeho praktické ceně v boji.
V pozdějších letech prosadil Džigoró Kanó jako ministr školství výuku juda na japonských školách a rozšířil ji na tělovýchovný systém. Judo se také začali učit japonští policisté v rámci profesního výcviku.
V roce 1964 se judo stalo olympijským sportem. Na území dnešního Česka se vznik juda datuje k roku 1919, kdy vysokoškolský sport zahájil první kurzy, a na ně navázala armáda s kurzy sebeobrany. České judo má dnes ve světě dobrý zvuk.
Kodokan Judo je tzv. měkká škola — proti síle útoku nejde síla obránce, obránce se snaží útoku vyhnout či jej odvést stranou (na rozdíl např. od karate, kde jde síla obrany proti síle útoku). Dvě základní hesla juda jsou:
Kodokan judo obsahuje řadu průpravných cvičení, především pády (ukemi), a hlavní skupiny technik waza — techniky hodů, techniky znehybnění (katame-waza, 29 technik) a techniky úderů (atemi-waza, 19 technik). Techniky hodů se vyučují podle schématu Gokyo waza od nejlehčích po složitější.
Aplikace technik se učí dvěma způsoby. Prvním je cvičný boj (randori) — nezáleží v něm na vítězi, neboť se z něho učí oba; rozlišuj od závodu shiai, kde jde o bodované vítězství. Druhým způsobem jsou sestavy (katy) s přesně danou formou — mimo jiné proto, aby bylo možné nacvičovat i úderové techniky a obranu proti zbraním. Oficiální systém obsahuje osm základních kat:
Spolu s novým stylem zavedl Kanó i systém technických stupňů, který později převzaly i další školy. Stupně se dělí na žákovské kjú (級) a mistrovské dany (段) a odlišují se barvou pásku (obi). Kodokan rozlišuje pět žákovských stupňů (5.–1. kjú) s bílým obi a deset mistrovských stupňů: 1.–5. dan nosí černé obi, 6.–8. dan může nosit červenobílé a 9.–10. dan čistě červené obi — běžně však danové stupně nosí černé obi, slavnostní barvy jen při zvláštních příležitostech.
Zkušební řád — páskování v našem oddílu →
Zdroj: Wikipedie
